o mě

Jméno:

Narozen:

Zemřel:

Barva:

Otec:

Matka:

Bonitační kód:

Váha:

Výška/Délka:

Chrup:

Přednosti:

Dědičně vady očí:

Tituly:

Briss Nort Brun alias Jed

18.5.2004

15.2.2020

Hnědá

Buddy Měsíční Květina

(Dahn-Diamond Vom Birkenzweig X Aša Měsíční Květina)

Flor De Canela Delfino Can

(Alko X Amazona Delfino Can)

AAC/0/B1F2/05

18 kg

56,5 / 57 cm

6/6 + 0/2

Velmi inteligentní, klidný, odolný pes s přátelskou a zvědavou povahou

Bez nálezu

zde

15.2.2020 nastal den, kdy jsem si přibývajícími lety nechtěla připustit, že někdy nastane. Nechala jsem uspat Jedíka, nožičky už mu nesloužily a ač mu bylo téměř 16 let, viděl, slyšel, byl zdravý jak řípa (což byl celý život bez jediné sebemenší nemoci či nachlazení), již dva dny za mnou chodil a myslím, že mi o to říkal. Byla jsem s ním do poslední chvilky.. Byl to neobyčejný pes. Den, kdy jsme si pro něj jeli mám v paměti do detailu jako kdyby to bylo včera, tak moc jsem se na něj těšila.. Bylo mi tehdy 20 let, byla jsem na střední škole a odpoledne chodila do práce, abych Jedíkovi mohla dát vše co bylo i nebylo třeba :) Zároveň jsem si jeho pořízením chtěla splnit touhu. Od mých 10ti let jsem chodila na výstavy psu a celé hodiny seděla a pozorovala vystavováni, katalogy a CHS ruzných plemen jsem znala nazpaměť a poslouchala rozhodčí, co je a není u psa správné, za tyto poznatky děkuji hlavně panu Hořákovi!! Jedík mi od prvního dne dělal jen radost. Učil se rychlostí blesku, kolikrát uměl něco dříve, než jsem to vubec zjistila! Jen během prvního dne se naučil sedni, pac a místo, čistotný byl od začátku, ač jsme byli v 8. patře a bylo mu přesně dva měsíce. Miloval všechno a všechny. V 9ti měsících jsme začali chodit na výstavy (poslušnost ze cvičáku perfektně ovládal už v 8 měsících) a ejhle, na druhé výstavě získal hned res. BIG a na třetí BIS. Moc ho to bavilo, byl doslova exhibicionista. Výstavy jsme si natáčeli a když jsme si je pouštěli doma, Jedík slyšíc potlesk z TV vyběhl z pelechu a hned se naparoval. Takže se stalo tradicí, že při rodinných sešlostech jsme mu hromadně jen tak tleskali a on byl přešťastný. Toto byl i duvod, proč jsme ho brávali na výstavy celý život, dokonce ještě toto poslední léto se předváděl jak mlaďoch, vždy na výstavě ožil a neodpustil by mi, kdybych vystavila naše mladé a jeho ne! Za svuj život se zúčastnil 108 výstav, byl devítinásobný šampion, 3x získal titul BIS, 6x BIS veterán a 50x vstanul na ,,bedně,, v závěrečných soutěžích, z čehož 17x jako veterán!! Jako chovný chlapák nakryl 7x a měl 42 krásných dětiček. Díky němu nese název i naše CHS OD JEDÍKA a je to pro mě čest! Toť o jeho chovu a úspěších. Teď bych ráda napsala o tom jaký byl. Bavilo ho vše, hlavně když tím udělal radost mě! Rád si zaběhal agility, coursing (dokud ho nespálil nekonečný naviják), bal na dogtrekingu, s nadšením potěšil staříky v domově duchodcu, dělal úžasný doprovod u koní, dokázal i nahnat ovce a vzpurného berana do přístřešku...Miloval vše živé, chtěl se starat o všechna mláďata, která byl schopný omývat, dokud jsem mu to nezatrhla, ať už to byla andulčata, naše myšky bodlinaté nebo kocourek nalezený v lese a odchovaný na lahvi. Toho dokonce vychoval, takže uměl poslouchat stejně jako on. Nikdy nevyvolával rvačky, s každým psem se domluvil. Nikdy z ničeho neměl strach, mohl a jezdil s námi kamkoliv a všude se mu líbilo. A také by odešel s kýmkoliv, zbožňoval lidi. A věřil mi natolik, že ať jsem nechala kdekoliv nebo u kohokoliv, lehl a věděl, že přijdu. Jezdil se mnou na festivaly, na výlety, chodil se mnou na ,,pivo,, zkrátka parťák pro všechno. Jeho výraznou vlastnosí bylo puntičkářství!!!Vše muselo být doma uklizené, vyprané, nemožné aby si třeba lehl do vypraného pelechu a v něm byla dirka!!!Sám si říkal, kdy mu mám vyprat pelech, já stále cítila aviváž, on už asi něco jiného :) Stále vidím ten kontrolní pohled z pelechu, když jsem vytírala podlahu, dělala jsem to tak pečlivě, jako kdyby mě sledoval přísný chlap :D A také žaloval. Když byl štěňátko, zakazovala jsem lidem hlazení přes uši, aby pak dobře stála. Když už byl větší, dlouho mi trvalo, než mi došlo, proč začne vřeštit, když mu někdo na uši sahne, protože já mohla. U řevu vždy koukal na mě. Zkrátka si pamatoval, že mi to dříve vadilo a žaloval. Děda si z něj dělal srandu celý život, sahal mu na uši, Jedík řval a koukal na mě a žaloval do nepříčetna, hodně jsme se nasmáli :D Nebo když psi ostatních při společných vycházkách nepřiběhli na povel, běžel jim vynadat! Když jsem si domu přinesla zuboženou Báru, samozřejmě neměla hygienické návyky, naštěstí alespoň chodila na plinku čurat a on vždy znechuceně a líně vstal po jejím vykonání potřeby a šel plinku bravurně složit jako kapesník! Jednou u nás byla na návštěvě Jedíkova chovatelka, měla s sebou část smečky, my jsme si v obýváku povídaly a hafani šli do ložnice, Jedík za mnou několikrát přiběhl a žaloval, vždy jsem ho okřikla a neřešila a on stále dokola (vypadalo to jako v S tebou mě baví svět, scéna ve vlaku...) Nakonec jsem tedy přišla do ložnice a bylo jasno. Fenečka totiž vytahala posmrkané kapesníčky z koše a rozcupovala je po celé podlaze :D Jednou jsem měla doma větší štěndo se separačkou. Na 2 hodiny jsem je s Jedíkem nechala v mé pronajaté místnosti, když jsem se vrátila, nechápala jsem, bylo zničené vše, každá dekorace, oblečení, zeď, nasr. na stole, zničené zdi, všude lítalo peří z peřiny.. A Jedík seděl v rohu místnosti a klepal se neskutečným zpusobem, tak těžce ten binec nesl :D Sám nic neničil ani jako malý. Rozuměl všemu, znal přes 250 slov a slovních spojení či vět, hodně jsme si museli dávat pozor na to co říkáme. Vycvičený byl perfektně, mohl chodit u nohy na volno a když se někdy zapomněl při hře s jiným psem a neposlechl, stačilo zavolat ,,já vstanu!,, Hodně ze mě měli ostatní srandu, když mi se smíchem říkali ,,ale vždyť stojíš,, :D A nejhorší věta pro Jeda byla ,,pujdeš se koupat!,, Jak on nenáviděl vodu :D Takže tuto větu stačilo použít, když u někoho žebral a on se skrčil a zmizel :D Ale také uměl chytře poučit mě! Když mu bylo něco přes rok, byli jsme s kamarádkou u ní na chatě. Byla hrozná vedra a zvykem bylo, každé ráno Jedíka pustit z chaty ven, kde byl ještě s naší úžasnou fenkou huskyho Elsičkou a my dvounohé dospávaly. Při jednom opravdu horkém odpoledni, kdy měl Jedík jazyk na vestě a chladil se na lině v chatě jsem to nevydržela a chtěla ho opláchnout vodou. Nechtěl, ale já na něj zakřičela a prostě ho namočila. Druhý den ráno jsem ho tradičně vypustila ven. Když jsem dospala, Jed byl pryč. Zpanikařila jsem, volaly jsme, hledaly, ale nic. Obvolaly jsme kamarády a spoustu jich přijelo pomoci s hledáním. Já jediná zustala zhroucená u chaty a byla přesvědčená, že ho někdo ukradl, protože on přeci neutíká. Kamarádka ho našla. Běžela jsem dolu na cestu, sedal na zem, roztáhla ruce s pláčem radosti, když se proti mě řítil, ale on mě minul a nemluvil se mnou další dva dny! Než mi došlo o co šlo. Už nikdy jsem na něj nekřičela tím stylem a on už nikdy neutekl :) Jedík se mnou zažil všechny radosti i starosti, zažil všechny mé lásky, stěhování (a že jich nebylo málo), zaměstnání a jsem šťastná, že se dožil i mého vysněného baráčku se zahradou a Kubíčka. Odešlo kus mě, chlap mého života, i když byl čtyřnohý. Dokázal s vámi rozmlouvat, rozdával radost všem okolo a všichni ho milovali. Jediné co mě mrzí, že byl natolik pořádný a zodpovědný, že si od chvíle, kdy dospěl, neuměl hrát, Nevzal do huby nic krom jídla, přeci se nebude ztrapňovat hračkami! Byl šťastný a spokojený, ale zkrátka si nehrál. Reakce, když zakopl nebo se viděl v zrcadle mokrý, když jsem ho nesla z vany, to bych vám přála vidět :D A čím se odreagoval? Lítání po polích a lovit myšky byla jeho vášeň. Dokud tedy nějakou nechytl, protože když byla zraněná a pískala, on jí už nedokázal dorazit, mohla jsem se stavět na hlavu, ale na to byl moc cíťa :) A jak miloval pózování před kamerou či fotoaparátem, tolik fotografu ho fotilo a libovalo si, jaká je s ním úžasná práce! A série focení s modelkou, u toho bych vám přála být, člověk se jen kochal a nic nemusel :) Škoda, že si ho někdo nevzal do filmu, byl by šťastný :) Mezi chovateli si vysloužil přezdívku ,,Olda,, proč? Vřeci podle Oldřicha Nového z filmu Kristián :) Byl to prostě obrovský slušňák, elegán a ajký byl galantní k fenečkám i při samotném aktu :D Nejdříve dvě hodiny předehry, omýt od očiček až po ocásek :D Historek a vzpomínek za 16 let je mnoho a určitě mě bude mrzet, že jsem zapomněla na nějakou zásadní, až toto zveřejním, ale tyto dny jsou pro mě velmi velmi náročné, ale o něm zkrátka nejde napsat jen, že odešel... Jedíka jsme dnes pohřbili na místě, kde to miloval nejvíc, u chaty, na kraji jeho nejmilovanější louky. A Kubík mě dnes také chytl za srdíčko. Když pomáhal Jářovi kopat hrobeček, šla jsem za ní, že je moc šikovný a on tak úžasným hláskem a vážností povídá: ,, Mako, já kopu díu po Jedíka, pinkat..!,, Strašně moc děkuji paní chovatelce Hana Kocmanová za to, že mi Jedíka svěřila a za celá leta chovatelského servisu, ale především děkuji JEDÍKOVI za to, že tu byl pro mě a plnil mi vše co mi na očích viděl i neviděl. Takový je opravdu jen jeden za život!!!